Dashwood

Ať pořád vládne ta pravá kamarádská atmosféra

Trochu z historie

Osada se baví

Je velkou devizou osady, že téměř vždy dokázala bavit sama sebe. Pravda, nebylo to pravidelně, spíše čas od času, ale porozumění pro různé taškařice a legrácky s osady nevymizely a doufejme, že nevymizí ani v budoucnosti. Vždy se našel někdo s nápadem a obvykle se chytilo pár dalších komediantů, kteří dokázali strhnout do víru tance další kamarádky a kamarády včetně dětí.

Kořeny tohoto dění sahají desítky let zpět. Podle dochovaných fotografií a ústního doprovodu, kterého se mi kdysi dostalo, v době Protektorátu povinně někteří mladí lidé odcházeli do Německa pracovat. A tak se jednoho dne konalo rozloučení s Růženou Brindovou, tehdy Blochovou. Byl vystrojen pohřeb, šel kněz i ministranti.

Užili jsme si i s Ludvou Blochem, jehož nápady byly někdy takřka hraniční. Bylo to v létě asi rok po požáru chaty Havelků. Od chaty Ludvy se zdvihal hustý oblak kouře, Ludva řval, že mu hoří chata. To již z úvozu vyjížděli za troubení „hoří“ ve dvou kaďourech s hasičským vybavením kamarádi z Askalony. Houf vystrašených osadníků byl již na cestě k Ludvově chatě. Za chatou Ludva zapálil starou lepenku a celou akci dohodl s Askalonou. Od svých kamarádů z osady to schytal a byl potrestán shozením i se záchodem do Kocáby.

Povyražení bylo s pannou. Standa Havelka přivezl na osadu jednu z panen, figurinu, které stávaly ve výkladních skříní obchodů s konfekcí. Panna byla oblékána, svlékána, podstrkována v noci občas někomu na verandu, na schody, do postele nebo stála ve tmě u cesty. Jednou panna se spodními kalhotkami zamazanými hořčicí byla po soumraku umístěna k chatě Jožky Zvolánka. V šeru ji Jožka nejprve pozdravil, posléze hodil chuděru za Kocábu. Jak vlastně nakonec ta nebohá skončila se ani neví.

V padesátých létech osada několikrát pořádala anenské zábavy, obvykle u Lišků v Bojanovicích. Byly navštěvovány a oblibu získaly i u vesničanů. Z Prahy přijížděla všehrající asi sedmičlenná kapela pana kapelníka Vyskočila z Nuslí a tak se vesele tančilo, skotačilo, jásalo až do kuropění. Jednou jsem zábavu navštívil a bylo to husté.

V poválečném období jsme absolvovali více než desítku svateb. Snoubenci bývali taženi ve vozíku nebo na káře k obřadu, ke kterému pod baldachýnem přicházel kněz v doprovodu družby a dalších osobností. Různě svatby probíhaly, povětšinou radostně, jindy v nadějném očekávání či s bolestmi hlavy. Obvykle čerství novomanželé obdarovávají osadníky sudem piva nebo pohoštěním. Tradice dodnes přetrvává.

S časem vyvstala i tradice velikonočních pomlázek, které končívaly až v odpoledních hodinách. Obejít všechny chaty a hlavně neurazit nepřijetím přípitku bylo a je dosud mnohdy velmi namáhavé. Vychytrale mužská část osady chodívá koledovat již v neděli velikonoční. Je to rozhodnutí, které spatřilo světlo světa v okamžiku kdy bylo jasné, že jít v pondělí dopoledne koledovat a v pozdním odpoledni sednout do auta – to moc nejde dohromady.

Letitě osada pořádá vždy koncem srpna dětské dny, spojené někdy s honbou za pokladem či stezkou hrůzy, při jejímž absolvování bývají někdy mnohem více vynervovány matky než děti. Součástí je u dětí i dospělých karnevalový průvod masek.

Některé masky bývají přímo fantastické. Následující den dopoledne děti hrají hry, nebo soutěží v atletických či poloatletických disciplínách. Odpoledne jsou předávány medaile vítězům a večer je táborák, spojený s opékáním buřtů a konzumováním pamlsků jako odměny za básničky nebo zazpívané písničky.

Jednou při oslavách dětských dní bylo hráno loutkové divadlo. Scénou bylo otevřené okno osadní chaty s kulisami a hlavně pecí, protože se hrála Perníková chaloupka. Pec, do které bude strčena na závěr ježibaba musela být pořádně roztopena. Nezbylo nic jiného, než zajistit kouř. A tak na zemi v osadní chatě pod oknem seděl tehdy téměř mladistvý Lexa Železník a podle pokynů svého staršího bratra, jinak režiséra, musel kouřit cigaretu za cigaretou do hadičky, vedoucí do pece a foukat kouř. Bylo to sice působivé, ale méně působivý byl pohled na zeleného motajícího se Lexu.

Karnevalové křepčení a předvádění masek na osadním hřišti v rámci dětských dní nejednou skončilo překvapivým vystoupením dospělých. Myslím, že to začaly v roce 1975 Jezinky a pak to šlo jako na drátku. K vrcholům tvůrčích schopností osadníků nepochybně patřila Nemocnice na kraji města, dále Kocábské divadelní léto, Labutí jezero a Spartakiáda, odehrávající se v režii dnešních padesátníků a starších. Asi nevadí některé z nich si blíže připomenout.

V době, kdy před léty byl v televizi poprvé uváděn seriál Nemocnice na kraji města, osadní myslitelé dali podnět k sehrání tohoto díla i v podmínkách osady. Onoho roku při srpnovém dětském karnevalu znenadání omdlel jeden z diváků. Volal a hledal se lékař. V tom již z nedalekého úvozu s houkáním přijížděla sanitka s náležitě vystrojeným a vybaveným zdravotnickým personálem. Rychle se objevil operační stůl a na něm nevolností postižený Pepa Zvolánek.

Na řadu postupně přicházela rumová kapačka, klystýr a rozhodnutí o nezbytné operaci. Vše probíhalo tak, jak probíhat mělo. Po otevření dutiny břišní a náležité ztrátě krve byla postiženému vyoperována část jater. Operačnímu týmu však byla předem pro tento účel připravená kuřecí játra, která nedopatřením upadla na zem. Kde se vzal, tu se vzal, přiběhl Švehlů pes a játra sežral. Diváci šíleli, řvali nadšením, do toho děti ječely a brečely, ve vrcholu postiženému byla uřezávána pilou noha. Ten to již nevydržel a ruče seskočil za potlesku diváků z operačního stolu. Sanitka i zdravotnický personál se fotografují a odjíždějí. Dodnes mnozí vzpomínají a vzdychají. Bylo to vskutku povedené dílo pro dospělé i pro děti.

Vzpomíná se i na balet Labutí jezero, kdy za svitu reflektorů aut se linula z bateriového magneťáku hudba Čajkovského a na scéně, osadním hřišti, tančilo 18 chlapů v baleťáckých kostýmech domácí výroby. Své si užili aktéři při nácviku baleťáckých figur, své si užili i diváci, z nichž mnozí viděli pořádný balet poprvé v životě.

Osadní obecenstvo aplaudovalo i při spartakiádním vystoupení. Tentokráte cvičilo 16 borců. Po úvodních verších „Do květů bezů, bílých kalin, když národ svorně v boji stál, svobodu poslal soudruh Stalin a novou cestu ukázal“ (Spartakiáda 1955 – dorostenci škol) a za vedení předcvičovatele předvedli cvičenci excelentní výkon.

Z ostatních akcí nelze opomenout oslavy různých padesátin, šedesátin, sedmdesátin a podobných výročí. K těm povedeným asi dlouho bude patřit oslava padesátin osadního šaumena Jardy Brindy u Holinků v Bratřínově.

TCO Dashwood, sepsal Vladimír Havelka

Žádné komentáře
 
Snad se všem tyto stránky líbí a všem děkuji za návštěvu :-)