Dashwood

Ať pořád vládne ta pravá kamarádská atmosféra

Trochu z historie

Zlatokop Linhart

O zlatonosnosti Kocáby není pochyb. Je dost důkazů a ještě v nedávné minulosti byly zbytky sejpů, nebo také hrůbat, v podobě kopečků přepraných písků a štěrků u Lečice nebo nad Štěchovicemi. A tento poznatek vedl ve druhé polovině třicátých let minulého století strojního inženýra Josefa Linharta k přípravě rýžování ve velkém. Ještě před válkou postavil u Kocáby poblíž osady Havran zajímavý zděný objekt. Celé přízemí bylo otevřené, první patro bylo na sloupech. V přízemí podobajícímu se velké kůlně byla uskladněna různá strojní zařízení. První patro bylo obytné, svérázně přístupné po žebříku připevněném ke stěně. Na vstupních dřevěných dvéřích bez řádné kliky byl nápis: Kdo se pokusí vniknout do tohoto objektu bude polit žíravinou a jinými chemikáliemi.

Na počátku čtyřicátých let začal Linhart budovat kamenné a betonové hráze v Kocábě a to v délce asi 30 – 40 m, pomocí kterých měla být voda svedena nebo usměrněna na rýžovací zařízení. Z ústního podání je známo, že pracovat na stavbu chodili ve svém volnu i chataři. Zejména v prvých letech válečných, kdy byla nouze o cigarety byla pracovní aktivita odměňována cigaretou za jedno odvezené kolečko zeminy. Linhart, stojící ve dveřích svého objektu brzy zjistil, že pracovníci s jedním kolečkem jen objekt objíždějí a tak házení cigaret za kolečko skončilo. Záhy však Protektorátní správa zakázala Linhartovi pokračovat ve stavbě těžebního a rýžovacího zařízení. A tak posléze v dalších desetiletích se hráze rozpadaly nebo byly rozebrány. Dnes lze betonová a kamenná torza spatřit při chatě u brodu přes Kocábu.

Linhart byl svérázná osobnost. Velmi čilý, často byl potkáván jak míří do Štěchovic, nebo na opačnou stranu. Poněkud strništěm zarostlá tvář s charakteristickými kulatými brejličkami a hlava pokrytá omšelým kloboukem – to byl Zlatokop, jak se mu po údolí trefně říkalo. Většinou usměvavý, zavítal i k nám na osadu, kde měl několik známých se kterými si rád popovídal.

Se zlatokopem Linhartem jsem se osobně poznal v roce 1953. Velice mě vyhledával když zjistil, že jsem se oddal studiu oboru, který se dotýká i zlata. Mnoho vědomostí jsem tenkrát ještě neměl, ale dost na to, abychom si mohli probírat nadějnost výskytu zlata v Kocábě, nebo jeho výskytu v horninách. Dokonce ještě spolu s Bibikem Železníkem jsme vyjeli se Zlatokopem do Jílového, kde jsme lezli do tehdy přístupných štol, ústících v údolí pod Bohuliby.

Ani nevím, co se posléze se Zlatokopem stalo. Říká se, že onemocněl a zanedlouho zemřel.

TCO Dashwood, sepsal Vladimír Havelka

Žádné komentáře
 
Snad se všem tyto stránky líbí a všem děkuji za návštěvu :-)